Devět tisíc let na jednom ostrově — historie Severního Kypru

Málokde ve Středomoří se dá projít devět tisíc let dějin během jediného dne. Na Severním Kypru stojí antické sloupy, gotické opatství, benátské hradby i osmanské mešity často jen několik desítek kilometrů od sebe. Ostrov ležel na křižovatce cest mezi Evropou, Asií a Afrikou a každý, kdo tudy prošel — obchodník, mnich i voják — tu něco nechal. Následující přehled drží chronologické pořadí, takže se dá číst i jako itinerář na několik dní.

Nejstarší stopy: měď, která dala ostrovu jméno

První trvalé osady na Kypru vznikly kolem roku 7000 před naším letopočtem. Neolitickí zemědělci si stavěli kulaté kamenné domy a chovali zvířata, která si na ostrov přivezli na člunech z pevniny. Skutečné bohatství ale leželo pod zemí: měď. Těžila se tu od doby bronzové a vyvážela do celého východního Středomoří natolik, že latinské slovo pro měď, cuprum, je odvozeno od jména ostrova. O přístavy se poté postupně dělili Feničané, Asyřané a Peršané, až ostrov v roce 333 př. n. l. převzal Alexandr Veliký. Po něm přišli Ptolemaiovci z Egypta a nakonec Římané — a s nimi silnice, akvadukty a města.

Salamis — město, které bývalo hlavní

Několik kilometrů severně od Famagusty leží největší antické naleziště ostrova. Salamis bylo po staletí nejvýznamnějším městem Kypru a jeho ruiny se táhnou na ploše několika čtverečních kilometrů. Nejpůsobivější je gymnázion se zachovaným sloupořadím kolem cvičiště, hned vedle římské lázně se zbytky podlahového topení a mozaik a kousek dál divadlo, do něhož se vešlo téměř pět tisíc diváků. Město zničila série zemětřesení ve 4. století a to, co zůstalo, postupně zavál písek z pobřežních dun. Právě písek památku na staletí zakonzervoval — proto se toho tu zachovalo tolik. Nechte si na prohlídku alespoň dvě hodiny a vezměte si klobouk, stínu je tu málo.

Byzanc a počátky křesťanství

Kypr patří k nejstarším křesťanským územím vůbec. Podle Skutků apoštolských tu kolem roku 45 působili apoštol Pavel a Barnabáš, který z ostrova pocházel — víra se sem tedy dostala prakticky v první generaci. Nedaleko Salamis stojí klášter svatého Barnabáše, postavený na místě, kde se měl najít apoštolův hrob; právě tento nález pomohl kyperské církvi získat v 5. století nezávislost na patriarchátu v Antiochii. Dnes v klášteře sídí muzeum ikon a archeologická sbírka. Z byzantských století se kromě něj zachovaly kostelíky s mozaikami a nástěnnými malbami roztroušené po vesnicích v podhůří.

Tři hrady nad pobřežím

V pohoří Kyrenia stojí tři pevnosti: Svatý Hilarion, Buffavento a Kantara. Vznikly v byzantském období jako strážní body proti nájezdům z moře a byly rozmístěny tak, aby na sebe navzájem viděly — ohňový signál se dal za pár minut předat po celém hřebeni až na jeho druhý konec. Za Lusignanů, francouzské dynastie vládnoucí ostrovu od konce 12. století, je přestavěli na skutečné hrady s palácovými křídly a letními sídly. Svatý Hilarion je nejzachovalější a nejdostupnější, k Buffaventu vede strmý výstup odměněný výhledem na obě strany pohoří a Kantara stráží východní konec hřebene. O Svatém Hilarionu se traduje, že jeho věže inspirovaly Walta Disneyho při hradu Šípkové Růženky; doloženo to není, ale při pohledu zdola se tomu nedivíte.

Bellapais a gotika mezi olivovníky

Nad Kyrenií stojí opatství Bellapais, které ve 13. století založili premonstráti. Je to jedna z nejkrásnějších gotických památek východního Středomoří — lomené oblouky, křížová chodba kolem dvora s cypřiši a refektář, z jehož oken je vidět moře o tři sta metrů níž. I v ruinách působí jako kus severní Evropy, který se omylem ocitl mezi olivovníky. Ve vesnici pod opatstvím bydlel v padesátých letech britský spisovatel Lawrence Durrell a napsal tu knihu Hořké citrony; jeho dům i strom, pod nímž se scházeli vesničané, vám místní ukážou dodnes.

Famagusta za hradbami

Staré město Famagusta obklopují masivní benátské hradby ze 16. století — místy patnáct metrů tlusté, s baštami navrženými už proti dělostřelbě. Postavili je právě včas na to, aby zadržely osmanské obléhání, které trvalo deset měsíců a skončilo v srpnu 1571. Uvnitř stojí kostely přestavěné na mešity, mezi nimi katedrála svatého Mikuláše, dnes mešita Lala Mustafy Paši: gotické průčelí jako z francouzského města a k němu přistavěný minaret. Na hradbách u přístavu stojí Othellova věž — Shakespeare umístil děj své hry do přístavu na Kypru a Famagusta se k tomu hlásí dodnes.

Osmanské a britské období

Po roce 1571 patřil ostrov tři staletí Osmanské říši. V roce 1878 ho na základě dohody s Istanbulem převzala do správy Británie a v roce 1925 z něj udělala korunní kolonii; z té doby pochází jízda vlevo, část soudního systému i mnohé školy. Nezávislost Kypr získal v roce 1960 a po událostech roku 1974 se ostrov rozdělil na severní a jižní část; toto rozdělení trvá dodnes. Pro návštěvníka to prakticky znamená dvě administrativy a hraniční přechody, které lze projít s pasem. Pokud se na sever chystáte a chcete kromě památek vidět i to, jak se tu dnes bydlí, v CyprusGlobal vám rádi poradíme s trasou i termíny.