Kyrenia — město pod horami

Když přijíždíte do Kyrenie po silnici od Nikosie, město se neukáže postupně. Cesta přejede sedlo v horách a najednou máte pod sebou celé pobřeží — modré moře až k obzoru, ploché střechy mezi palmami a těsně u vody tmavou hmotu hradu. Kyrenia, turecky Girne, je nejmenší ze tří velkých měst Severního Kypru a většina lidí, kteří ostrov znají, ji považuje za nejkrásnější.

Přístav ve tvaru podkovy

Srdcem města je starý přístav — úzká kamenná podkova, kterou Byzantinci a po nich Benátčané stavěli tak, aby lodě ochránila před severákem. Dnes v něm kotví několik rybářských člunů, výletní lodě na celodenní plavby a jachty lidí, kteří se tu zastavili cestou do Turecka. Po celé vnitřní straně sedí restaurace v přízemích starých celních skladů; nad jejich dveřmi jsou dodnes vidět kamenné konzoly, na nichž kdysi visely kladky na vykládání rohovníkových lusků. Kyrenia se jimi po staletí živila.

Přístav má dvě denní doby, kdy stojí za to přijít. Ráno kolem osmé je prázdný, rybáři čistí sítě a voda bývá tak klidná, že se v ní hrad odráží celý. A pak hodinu před západem slunce, kdy světlo dopadá na kamenné zdi ze strany a celá podkova zezloutne. Mezitím, v poledne v červenci, je tu horko a liduprázdno.

Hrad a nejstarší obchodní loď světa

Východní stranu přístavu uzavírá hrad. První opevnění tu postavili Byzantinci v 7. století proti arabským nájezdům, Lusignanové je ve středověku rozšířili a Benátčané mu v 16. století přidali nízké šikmé bašty — tehdy se už stavělo proti dělům, ne proti šípům. Obejít se dá po hradbách dokola; z jihozápadního rohu je nejlepší pohled na přístav, jaký ve městě najdete.

Uvnitř je ale věc, kvůli níž sem lidé jezdí z druhého konce světa. V klimatizované hale leží vrak řecké obchodní lodi, která se potopila asi kilometr od břehu kolem roku 300 př. n. l. Objevili ji potápěči v roce 1965, vytáhli po kouscích a poskládali. Zachovalo se přibližně 60 procent trupu — je to nejlépe dochovaná obchodní loď starověku. Spolu s ní vylovili i náklad: přes čtyři sta amfor na víno, mlýnské kameny, které sloužily jako balast, a mandle v hliněných nádobách.

Uličky nad přístavem

Za řadou restaurací se město zvedá do svahu a ulice se zúží na šířku jednoho auta. Je to čtvrť z osmanských a britských dob: domy s vnitřními dvory, dřevěné okenice, tu a tam minaret nebo bývalá kostelní loď přestavěná na mešitu. Najdete tu obchůdky s kořením, holiče, dva tři malé hotely v přestavěných měšťanských domech. Není to skanzen — bydlí se tam.

Kousek dál od moře je Kyrenia obyčejné pracující město: banky, pekárny, tržnice s ovocem a zeleninou, univerzitní studenti. Na rozdíl od letovisek na východním pobřeží tu život neustane ani v lednu. Zima je mírná, přes den kolem patnácti stupňů, a většina podniků v přístavu zůstává otevřená celý rok.

Hory hned nad střechami

Kyrenia má za zády pohoří Beşparmak, řecky Pentadaktylos — v obou jazycích to znamená „pět prstů“, podle skalního hřebene, který při pohledu od východu opravdu připomíná ruku. Pás vápence je jen několik kilometrů široký, ale strmý: z pobřežní roviny vystoupá na více než tisíc metrů. Znamená to, že z města jste za dvacet minut na horské silnici mezi borovicemi, s výhledem na dvě strany naráz — na severu moře, na jihu nikosijskou pláň.

Nahoře vedou značené stezky a stojí tam hrad svatého Hilariona, kam se dá vyjet autem téměř až pod bránu. Nedaleko je i opatství Bellapais — má vlastní příběh a psali jsme o něm v článku o historii ostrova.

Pláže na západ a na východ

V samotném městě se nekoupe, pobřeží je tu skalnaté a zastavěné. Pláže začínají kousek za městem na obou stranách. Na západ, směrem na Alsancak a Karaoğlanoğlu, je řada menších placených pláží s lehátky a bary; dno bývá písečné s kamennými prahy a cesta trvá deset až dvacet minut. Na východ, za marínou a dál na Çatalköy a Esentepe, je pobřeží divočejší a pláže delší a prázdnější. Asi půl hodiny na východ leží Alagadi, chráněný úsek, kde se v létě líhnou mořské želvy.

Praktické informace

Z letiště Ercan je to do Kyrenie asi 40 minut autem po silnici přes nikosijský obchvat. Do Nikosie je to z města necelou půlhodinu, do Famagusty zhruba hodina.

Do samotného přístavu se autem nedostanete a je to tak lepší. Zaparkujte na placeném parkovišti u hradu nebo podél pobřežní třídy nad starým městem a zbytek dojděte pěšky — odkudkoli je to pět minut. V letních večerech a o víkendech se parkoviště plní, přijeďte dřív. Nejkrásněji je tu koncem dubna a v říjnu: moře je ještě teplé, svahy jsou zelené a v přístavu se dá navečeřet bez čekání.

Pokud vás Kyrenia zaujala i jako místo k životu, rádi vám ukážeme, co se ve městě a v okolních vesnicích pod horami právě nabízí — ozvěte se nám v CyprusGlobal.